Dobrý den z Koloděj
První dobrou zprávou před turnajem v Kolodějích bylo to, že si můžeme přispat. Díky hracímu plánu, který nám přiřadil prvního soupeře až na 11:00hod. Další dobrou zprávou je, že máme pouze jednoho maroda z celé nominace – Kubíka Krause, jehož absenci se daří vyřešit na poslední chvíli donominováním Jonáše Nováka.
Kubíku nebuď smutnej „my Ti tu medaili přivezeme!“😊
A aby nebylo dobrých zpráv dost, tak pan Ejem využil dopravních služeb jednoho z trenérů, takže bylo téměř 100% jisté, že letos poprvé dorazí včas!!!
Tím ale dobré zprávy končí.
Pohled na rozpis zápasů nám „pamětníkům“ napovídá, že nás čekají dva soupeři, kteří nás v minulosti dokázali porazit a my ještě neměli šanci jim to oplatit. Byli to kluci z Brežan, kteří nás smetli z domácí palubovky a kluci z Báště, kteří nás připravili o dobré umístění na našem prvním turnaji hraném v systému 4+1. Někdo by mohl namítnout, že jsou to porážky již dost vousaté, ale Cábelická pamět je skoro stejná jako paměť pekla a touha v Cábelických srdcích po odplatě je nekonečná.
Třetím nepříjemným soupeřem nám měl být nevyzpytatelný Kolín. Tenhle Kolín v Černošicích zle proháněl naše kamarády z ročníku 2012. Hraje se na kryté UMT v Kolodějích, kde jsou nachystány dvě hřiště pro hru 4+1, takže nám bude 5 zápasů trvat necelé 3 hodiny.
Po příjezdu do haly a převlečení do dresů nás čeká asi dvacetiminutové rozcvičení a jde se na věc.
Vstup do turnaje je vždy nejdůležitejší a vlastně určuje jakým směrem se bude celý turnaj ubírat. Prvním soupeřem jsou domácí Koloděje. Předpokládáme, že jako domácí tým mají halu nastudovanou a tak kluky připravujeme aby nic nepodcenili a hráli ten nejlepší fotbal hned od začátku. Tak se i stalo a my po skvělém výkonu domácí porážíme 8:0 a nepouštíme je do žádné velké šance. Kluci se překvapivě dobře pohybují, využívají celé šířky hřiště ke kombinacím a máme za to, že vidíme v jejich podání letos nejlepší fotbal. Máme 18 minut na to vrátit kluky zpět na zem a připravit se na dalšího soupeře – již zmiňované Dolní Břežany. Pozorovatelé nám hlásí, že nejsou nic moc a že je hravě přejedeme. Jenže Břežanům se naše hra pranic nelíbí – boří všechny naše snahy o průniky a kombinační hru a přestože hrajeme převážně na jejich půly, hrozí nám neustále nebezpečnými breaky, které se nám daří zlikvidovat díky skvělé práci Séby s Limbou a někdy i výtečného brankáře Dominika. První branky se dočkáváme až v druhé polovině a musíme počkat až ji uzná video rozhodčí. Ten ji uznal jako vlastní gol a my se radovali i z promarněného času. Následně zvyšujeme na 2:0 a všechno je na dobré cestě. Soupeři se podle našich stopek podařilo snížit na 2:1 téměř s koncem utkání, jenže rozhodčí byl úplně jiného názoru a správně rozhodl, že celý prostoj okolo našeho golu na 1:0 nastaví. Čekali nás dvě strašně dlouhé minuty. Nicméně kluci je zvládli dobře – soupeře k ničemu nepustili a uhájili tak křehké vítězství 2:1. V tomto zápase nás zdobila poctivost, kluci nezmatkovali když se nedařilo dát gol a neustále dobívalli soupeřovu branku. Zároveň ale nezapomínali bránit, což je v zápase, kdy vstřelení golu visí na vlásku, obrovsky cenné.
Odpočineme, kluci něco málo snědí, my jim moc poděkujeme za předvedenou hru a hlavně disciplinovanost a už vyhlížíme zápas s Báští. Nějakým střihem se ocitáme na horské dráze v Parku kultury a sedíme rovnou v první řadě. Před námi se odehrává fotbal, jaký jsme s našima klukama ještě nikde nezažili. Oba týmy se snažili hrát kombinačně – bez „sólíček“, hra šla z jedné strany na druhou a jeden osobní souboj střídal druhý. První jsme se z gólu radovali my. Vstřelil ho Matýsek, jenže soupeře to ani na malou chvilku nepřibrzdilo. Spíš naopak. Brzy vyrovnal a to už byli kluci z Báště nebezpeční jako sršni. A my tahali už za kratší kousek provázku. Z vypětím všech sil se snažíme být konkurenceschopní, srovnáváme se a vypadá to, že kluci chystají brankovou odpověď. Ovšem pro tuhle chvíli nám bere naději zapomenutý hráč asi na devíti metrech, který dostává balon proti noze a nechytatelnou bombou posílá Bášť do vedení. Když kluci vyndavali míč ze sítě, vypadali opravdu žalostně. Teď byla řada na divácích a ti nezklamali. Zasypali kluky pochvalama za dosavadní výkon, přidali pár pravd o Cábelickém srdíčku a začali nás hnát za každým míčem. Téměř okamžitě nás dostali znovu do hry. Brzy se jim kluci odměnili vyrovnávací brankou Eliho a znovu jsme sledovali skvělý fotbal z obou stran. Díky brance Limby se dostáváme na krátko do vedení, ale soupeř brzy srovnává. Síly docházejí a já myslím, že už všichni berou zaslouženou remízu, která by téhle fotbalové bitvě slušela. Jenže naši Cábelíci nesnášejí nesrovnaný účet. Tak se v úplném závěru ujímáme díky A.Novákovi, který stál na konci hezké fotbalové akce, konečného vedení 4:3.
Účet srovnán. Při závěrečném potřásání rukou ani nevíme co soupeři říct. Sami víme, jak prohra v takovém zápase bolí a žádné útěchy od trenérských kolegů to nespraví. Podáváme si ruce, vyměníme pár zdvořilostí a rozejdeme se. My jdeme slavit, protože osud turnaje už teď máme pevně ve svých rukách. Čekají nás ještě soupeři z Kolovrat a nevyzpytatelný Kolín. Oba zápasy sehrajeme v těsném sledu bez přestávky a to nám vyhovuje. Kolovraty porážíme po dobré hře vysoko 5:0 a celkovému zklamání Kolínu přidáváme ještě jednu branku navrch. Snad je to právě ta branka Nathana, díky které se stává největším bojovníkem turnaje a já dodávám, že zaslouženě. Nebo možná gól Adama Nováka, díky kterému se dostal do závěrečného penaltového rozstřelu o celkového krále střelců, který spolehlivě vyhrál.
Takže to shrneme. První místo. Opravdu líbivá hra. Největší bojovník. Nejlepší střelec a nejlepší fanoušci ve složení…..:-)
Děkujeme všem za podporu Trenéři