Ačkoliv jsme sezonu ukončili rozlučkou v neděli 19.6., úplný závěr sezony patřil v posledním červnovém víkendu předem domluvenému dvoudennímu turnaji v Ústí nad Labem, respektive v městské části Neštěmice.
Předpověď počasí naznačovala, že nás čekají rozdílné víkendové dny, a to se do puntíku potvrdilo. Deštivé počasí v sobotu vystřídalo úmorné vedro v neděli.
Sešli jsme se v sobotu v 8:30, abychom se ubytovali v luxusním rozlehlém apartmánu pro padesát osob v hotelu ZŠ Neštěmice vybaveném mimo jiné basketbalovými koši, několika žebřinami, dvěma záchody a jedním umyvadlem.
Turnaj startoval v 9:00, pro nás pak začínal prvním zápasem v 10:00. Celkem se zúčastnilo 48 týmů rozdělených do osmi skupin. Systém turnaje byl spravedlivý a dobře vymyšlený – po základních skupinách se týmy rozdělily do tří šestnáctičlenných skupin dle umístění – zlaté, stříbrné a bronzové a dále tedy všichni pokračovali ve skupinách s týmy podobné výkonnosti.
Jak nám pozdější vývoj turnaje ukázal, naše skupina byla jedna z nejtěžších. Čekaly nás týmy Havířova, SG Bühlau 09 B, Slovan Liberec dívky, Spartak Kbely a Žamberk.
Na úvod turnaje jsme se střetli s pozdějším celkovým vítězem – týmem MFK Havířov. V osobě trenéra soupeře jsme poznali bývalého ligového hráče Míru Matušoviče, který měl v týmu svého syna. Soupeř měl na turnaji velkou podporu, rodiče a fanoušci „žraloků“ byli hodně slyšet a turnajem opravdu žili. Od začátku utkání nám kluci z Havířova ukazovali svoji kvalitu a hlavně díky skvělému výkonu Honzy v bráně jsme neutrpěli debakl. Soupeř skóroval pětkrát a dalších minimálně osm tutovek zneškodnil náš skvěle chytající gólman. Naši Cábelíci zaznamenali jeden úspěch, o který se postaral rovněž Honza z pozice gólmana. Tento zápas patřil jednoznačně jemu a ve světle dalšího vývoje turnaje musíme uznat, že jsme s pozdějším vítězem odehráli dobré utkání a nedali svou kůži zadarmo. Bohužel tvrdý a bojovný výkon nás poznamenal zraněními – ramena Tomáše a Nikiho a kolenem Matyho. Naštěstí se později dali všichni do kupy.
Druhé utkání bylo naší historickou premiérou proti zahraničnímu týmu. Podporován hlučnými fanoušky s otravným skandováním se nám postavil německý SG Bühlau 09 B. Tento již tradiční účastník tohoto turnaje nicméně nepatří k nejkvalitnějším a po gólech Nikiho, Víti, Štěpána a Toma jsme si připsali první zaslouženou výhru 4:2.
Ve třetím utkání nás čekal ryze dívčí tým Slovanu Liberec. Holky byly celkem urostlé, to nám ale strach nenahnalo. Zápas byl velmi vyrovnaný, bohužel těsná prohra 3:4. Za Cábelíky se trefili Tom, Maty a opět brankář Honza.
Čtvrté utkání sobotního dne na nás čekal kvalitní protivník Spartak Kbely. Ten měl od počátku utkání jasně navrch a desetigólový příděl zmírnil jedním gólem opět Honza.
Na závěr základní skupiny nás čekal opět velmi kvalitní a ambiciózní tým 1.FC Žamberk. Na našem týmu už byla patrná únava a soupeř proměnil hřiště ve střelnici. Jak jsme se po skončení zápasu dozvěděli, potřeboval vstřelit 14 branek, aby postoupil do zlaté skupiny. To se mu skoro podařilo a pro nás hororové zakončení základní skupiny – 0:12.
Po skončení základních skupin byly všechny týmy rozděleny dle umístění do 3 skupin – zlaté, stříbrné a bronzové. Dále se pokračovalo o celkové umístění, ale vlastně se jednalo o tři turnaje ve výkonnostně vyrovnaných skupinách. Nás čekala skupina bronzová. Ta byla rozdělena na čtyři čtyřčlenné skupiny. Vítězové plus týmy z druhých míst měli zaručenu účast ve finálových skupinách a mohli tak bojovat o celkové prvenství v bronzové skupině.
V naší skupině B2 nás čekaly týmy: FK Kralupy 1901, Jiskra Aš a naši spolubydlící z apartmánu TJ Sokol Římov. Dva ze tří zápasů jsme odehráli ještě v sobotu, zbývající nás čekal v neděli ráno.
Jako první se nám postavilo družstvo z Kralup. Po dvou gólech Víti a po jednom od Kuby, Jirky, Sama a Honzy jsme zaslouženě zvítězili 6:3 a zvedli si tak náladu a morálku do dalších bojů.
Poslední sobotní zápas už byl o poznání vyrovnanější a kluci a holky z Aše dokázali nepříjemně „kousat“. Pro nás těsná výhra a povzbuzení před večeří a odchodem na ubikaci 3:2. Góly Maty, Jirka, Niki.
Po večerní hygieně a úspěšném splnění mise, že nikdo z Cábelíků neusne dřív než trenéři, zavládlo v hotelu Internacional blahodárné ticho, které narušil až v 5:31 Maty, který se nemohl dočkat ranní rozcvičky a snídaňových švédských stolů.
První zápas a zároveň poslední utkání základní bronzové skupiny jsme sehráli proti našim spolunocležníkům ze Sokola Římov. Jiřík byl pověřen, aby se večer a v noci vloudil do tábora nepřítele a vyzvěděl taktiku. Mise byla úspěšně splněna a tak nikoho nemohla překvapit naše dominance a jasná výhra 5:0. Jirkovi jsme za odměnu dovolili, že si může dát dva góly, další dva přidal Kuba a jeden Niki.
Bez ztráty bodu jsme tedy ovládli skupinu B2 a mohli se těšit na boje v jedné ze dvou finálových bronzových skupin. Tam nás měly prověřit týmy Elfa A, domácí výběr Neštěmic a Čechie Kralupy.
V prvním mači finálové skupiny jsme se utkali s týmem Elfa A a navázali na vítěznou šňůru další korálek – opět zasloužené vítězství 5:2. Góly: Jirka 2x, Maty, Niki a Víťa po jednom.
Druhé utkání finálové skupiny slibovalo souboj Davida z Goliášem – jedna z hráček domácího výběru Neštěmic posnídala bizona a naši kluci měli být dezertem. Ničeho jsme se ale nezalekli a po gólech Nikiho a Jirky zvítězili nejtěsnějším rozdílem 2:1.
Po šňůře vítězství nám v posledním utkání stačilo neprohrát, abychom byli ve finále bronzové skupiny. Na neprohry ale nehrajeme a tak jsme pro jistotu zvítězili nad druhým týmem z Kralup 3:2, i když jednoduché utkání to rozhodně nebylo. Góly Jirka 2x, Niki 1x.
Euforie kluků se po každém utkání stupňovala a zaslouženě jsme si došli pro finále, když jsme v bronzové skupině vyhráli všech šest zápasů v řadě. V něm nás čekal tým z Vysoké nad Labem, který měl kádr tak široký, že většina našich kluků do tolika počítat neumí. Dalo se tedy očekávat, že sil budou mít dost. To se bohužel i potvrdilo a soupeř nám dost utíkal po pravé straně a brejkové situace dva na jednoho pak řešil chladnokrevně. Po dvou obdržených gólech jsme byli psychicky dole a bylo těžké se z toho oklepat. I když Jirka přidal ještě gól, prohře 1:3 jsme už zabránit nedokázali a kluci byli obrovsky zklamaní.
Nakonec jsme tedy brali druhé místo v bronzové skupině, celkové 34. v turnaji a odvezli si pohár. Hlavně ale dobrý pocit z celého víkendu.
Všem obrovská pochvala za předvedené výkony a celkovou disciplínu po celý víkend. Speciální dík pak patří všem přítomným rodičům za nesmírně pozitivní podporu dětem. A samozřejmě za jejich servis, který ulehčil práci nám, trenérům.
